PODĚKOVÁNÍ,PŘEDMLUVA ATD. :)

18. září 2009 | 10.46 |

Nový měsíc

Stephenie Meyerová

www.egmont.cz

EGMONT


Mému otci, Stephenu Morganovi – nikdo mi nikdy nedával víc láskyplné a bezvýhradné podpory než ty. Taky tě mám ráda.

Takové smršti lásky hrozí ztroskotáním,

v největším vzletu zprudka končívají,

jako když střelný prach a oheň vzplanou

v ničivém polibku.

(překlad Jiří Josek, pozn. překl.)

ROMEO A JULIE, jednání 2., scéna 6.


New Moon

Text copyright © 2006 by Stephenie Meyer

Translation © 2006 by Markéta Demlová

This edition published by arrangement

with Little, Brown and Company (Inc.), New York,

New York, USA. All rights reserved.

Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s. r. o.,

v Praze roku MMVI jako svou 1633. publikaci

Z anglického originálu New Moon

přeložila Markéta Demlová

Odpovědný redaktor Stanislav Kadlec

Technická redaktorka Alena Mrázová

Sazba Amos typografické studio, s. r. o.

Tisk Finidr, a. s.

TS 14. První vydání

ISBN 80-252-0514-2


PŘEDMLUVA

Měla jsem pocit, jako bych se lapila do takové té děsivé noční můry, kdy člověk musí utíkat, utíkat, až mu praskají plíce, a přitom nedokáže přinutit tělo, aby se hýbalo dostatečně rychle. Jak jsem se prodírala tím netečným davem, připadalo mi, že mám nohy stále pomalejší a pomalejší, ale ručičky obrovských věžních hodin nezpomalovaly. S neoblomnou, lhostejnou silou se neúprosně blížily ke konci – ke konci všeho.

Ale tohle nebyl sen, a na rozdíl od toho, jak to chodí v nočních můrách, jsem neběžela o svůj život; utíkala jsem, abych zachránila něco nekonečně cennějšího. Na mém vlastním životě mi v tuto chvíli příliš nezáleželo.

Alice říkala, že je bohužel dost pravděpodobné, že tu dnes obě zemřeme. Možná to mohlo dopadnout jinak, kdyby ji nesvazovalo to zářivé sluneční světlo; jenom já jsem mohla volně přeběhnout přes tohle prosluněné náměstí přecpané lidmi.

A já jsem nedokázala běžet dost rychle.

Takže mi bylo jedno, že jsme v obklíčení našich mimořádně nebezpečných nepřátel. Když hodiny začaly odbíjet a jejich údery vibrovaly pod podrážkami mých pomalých nohou, pochopila jsem, že už to nemám šanci stihnout – a byla jsem ráda, že na mě čeká krvežíznivý nepřítel, nenápadně schovaný v záloze. Protože jako trest za to, že jsem to nedokázala, přijdu o veškerou touhu žít.

Ozval se další úder a slunce pražilo dolů přímo z nadhlavníku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře