LUCY

17. říjen 2009 | 22.28 |

V ZATMĚNÍ JE OBSAZENA NOVÁ ROLE:LUCY!!!

Z JASPEROVI UPÍŘÍ MINULOSTI..LUCY,NETTIE A MARIA


Kirsten Prout

Pouhou míli za městem jsem potkal tři ženy, které šly pěšky. Předpokládal jsem, že jsou to tulačky a okamžitě jsem sesedl z koně, abych jim nabídl pomoc. Ale když jsem v matném světle měsíce spatřil jejich tváře, byl jsem tak ohromený, že jsem se nezmohl na slovo. Byly to bez pochyby tři nejkrásnější ženy, jaké jsem kdy viděl.

Měly tak bledou pleť, pamatuju se, jak jsem z toho byl užaslý. I ta drobná černovlasá dívka, jejíž rysy byly jasně mexické, vypadala v měsíčním světle jako porcelánová panenka. Zdály se všechny dost mladé, byly to spíš dívky než ženy. Okamžitě jsem věděl, že to nejsou ztracené členky naší výpravy. Rozhodně bych si pamatoval, že jsem je viděl.

‚Není schopen slova,‘ řekla nejvyšší dívka líbezným jemným hlasem – zněl jako větrná zvonkohra. Měla světlé vlasy a její pleť byla sněhově bílá.

Ta druhá byla ještě světlovlasejší s pletí stejně křídovou. Měla tvář krásnou jako anděl. S přivřenýma očima se ke mně naklonila a zhluboka se nadechla.

‚Mmm,‘ povzdechla. ‚Příjemné.‘

Ta malá – drobná brunetka – jí položila ruku na paži a rychle promluvila. Její hlas byl příliš jemný a melodický aby mohl znít přísně, ale zdálo se mi, že ji chtěla pokárat.

‚Soustřeď se, Nettie,‘ poručila.

Vždycky jsem měl dobrý cit pro to, jaké vztahy mají lidé mezi sebou navzájem, a tak mi bylo okamžitě jasné, že ta brunetka má ty ostatní dvě nějak na starosti. Kdyby patřily do armády, řekl bych, že měla vyšší hodnost.

‚Vypadá dobře – mladý, silný, důstojník...‘ Brunetka se odmlčela a já jsem se neúspěšně pokusil promluvit. ‚A nejenom to... cítíte?‘ zeptala se těch ostatních dvou. ‚Je... podmanivý.‘

‚Ach ano,‘ souhlasila rychle Nettie a znovu se ke mně naklonila.

‚Trpělivost,‘ varovala ji brunetka. ‚Tohohle si chci nechat.‘

Nettie se zamračila; zdála se otrávená.

‚Měla bys to radši udělat ty, Mario,‘ promluvila znovu ta vyšší blondýnka. ‚Jestli je pro tebe důležitý. Já jich vždycky zabiju dvakrát víc, než kolik mi jich zůstane.‘

‚Ano, já to udělám,‘ souhlasila Maria. ‚Tenhle se mi vážně líbí. Odveď Nettie pryč, ano? Nechce se mi krýt si záda, když se potřebuji soustředit.‘

Vlasy na zátylku mi vstávaly, ačkoliv jsem ani za mák nerozuměl ničemu, co ta krásná stvoření říkala. Moje instinkty mi napověděly, že mi hrozí nebezpečí, že to ten anděl myslel vážně, když mluvil o zabíjení, ale úsudek převládl nad instinkty. Neučili mě bát se žen, ale chránit je.


Jmenovaly se Maria, Nettie a Lucy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře